Disipativní struktury - oceněno Nobelovou cenou
Profesor Ilja Prigogine získal v roce 1977 za objevení a prokázání chování Disipativních struktur Nobelovu cenu za chemii. Následně se ukázalo,že úplně stejná pravidla fungují jak u biologických, tak u sociálních systémů, které spotřebovávají energii a díky této spotřebě generují nějaký nadbytek. Původní objev spočíval v tom, že profesor Prigogine experimentoval s plynem a začal přidávat energii (teplo). Díky tomuto kroku se molekuly plynu začaly z chaotického neuspořádání samostatně uspořádávat (samouspořádání) do jednoznačných struktur. Toto zjištění podnítilo profesora k tomu, že této struktuře opět přidal další teplo (energii). Místo očekávání, které směřovalo k ukotvení struktury se ovšem začaly vůči struktuře objevovat drobné anomálie. Při neustálém dodávání energie jich bylo stále více a tím začala celá struktura erodovat. Výsledkem byl opět chaos...
A jak tento objev aktivně využíváme při práci se sociálním systémem jakým je třeba firma?
Příklad
Každý, kdo někdy budoval firmu či její část zažil situaci, kdy se na začátku nastavili jen rámce, jak by měla firma či oddělení vypadat (v podstatě chaos). Díky odhodlání a nadšení pro vybudování firmy do tohoto procesu šli všichni naplno a tím začali do systému dávat energii. Přirozeně se struktura firmy začala sama usazovat a uspořádávat (samouspořádávat) tak, jak to vycházelo z potřeb firmy a zákazníků. Na základě zkušeností a vlastností se vnitřně firma uspořádala do procesních struktur (finanční odd. obchodní odd. marketing...). Firmě se dařilo a tím začala sama spotřebovávat více energie a také produkovat více nadbytku. Procesy se usadili do optimálního nastavení. Chvíli to takto fungovalo, ale po čase se začaly objevovat anomálie, které neodpovídali nastavené struktuře ( např. nutnost přeorganizovat prodej směrem k jedné zákaznické skupině, zavést web shop...) Tyto požadavky však neodpovídali struktuře, tak byly systémem umlčeny - "...máme nastaveny fungující procesy, tak nebudeme nic měnit!" Díky růstu firmy a tím i stálému přítoku energie, která se nyní snažila strukturu stůj co stůj udržet, se firma začala personálně rozpadat - začali odcházet "inovátoři", kteří právě v těch rozdílech a anomáliích mnohdy viděli potenciální příležitosti. S příchodem krize se firma ještě více začala opírat o svůj "vypracovaný a ověřený" systém, nic méně prostředí, ve kterém se nyní nalézá je již absolutně odlišné než v době, kdy byl systém tvořen. "Osvědčené" pravdy nefungují a firma se začíná potácet na úrovni "chaosu".
Holistic Management využívá tohoto systému ve chvíli, kdy se firma samouspořádá a začnou se objevovat první odchylky. V tu chvíli se začíná s odchylkami pracovat jako s podněty a vrací se zpět do firmy ve formě "chaosu", aby si ho firma sama uspořádala. Reakce na tento podnět jsou určitou dobu sledovány a následně vyhodnoceny. Tím se firma vyhýbá samovolné systémové erozi, ale hlavně má stále aktuální nastavení vůči všem okolním vlivům, jakými je konkurence, krize, nová legislativa apod.